Proslulého lovce příšer chaosu, Geralta z Rivie, asi nemusím českým hráčům a hráčkám, natož pak českým čtenářům a čtenářkám, zrovna moc představovat. Nakonec skvělé knihy, od polského spisovatele fantasy Andrzeje Sapkowského jsou, obzvláště u nás ve střední Evropě, velice oblíbené. No a podobně jsou na tom také hry. Zvláště pak třetí díl, který udělal, jak se tak říká, díru do světa. Přes to je ale docela možné, že jste první díl doposud míjeli. Už třeba jen proto, že vyšel pouze na PC. Jde ale stále o vcelku zajímavou hru, ke které by si skalní fanoušci Zaklínače měli nalézt cestu.
Žánr: RPG / Téma: Fantasy / Vydavatel: CD Projekt / Studio: CD Projekt RED
Datum vydání: 26.10. 2007 / Herní doba: 35 hodin+ / Země: Polsko / Lokalizace: Český dabing
Platformy: PC / Hráno na: PC
Nakonec, ani má cesta k této hře nebyla zrovna jednoduchá. Poprvé jsem se s ní setkal už v roce 2007, tedy hned po vydání. Hru si tehdy koupil kamarád, a tak jsme ji společně rozbalili a vyzkoušeli. Upřímně řečeno, po odehrání úvodní pasáže na nás zrovna dobrý dojem neudělala. Jelikož jsem tehdy ještě neznal výbornou knižní předlohu, ke hře mě nic netáhlo, a tak jsem jí na nějaký čas odložil. Časem se ke mě samozřejmě dostalo Sapkovského úžasné literární dílo, ale s první hrou to bylo vždycky trochu horší. Rozehrál jsem jí snad pětkrát, ale nikdy mě nechytila tak, abych jí dohrál.
Kvůli této recenzi jsem se ale hecnul, a začal jsem sérii pěkně od začátku. Rovnou musím přiznat, že jsem udělal dobře a hra má opravdu něco do sebe. Většina fanoušků asi ví, jak skončila knižní sága a pokud to třeba neví, nebo si to už po těch letech moc nepamatují, tak se nemusí vůbec bát. K hraní prvního dílu to nepotřebují. On si to nakonec nepamatuje ani sám Geralt. Opět tu totiž máme to staré dobré klišé, že hlavní hrdina ztratí svou paměť, a tak se může na všechno hloupě ptát, aniž by to působilo nějak divně. Hra je tedy přístupná všem hráčům, ať už původní knížky četli nebo ne.
Je tedy potřeba počítat s trochu staromódní a kostrbatou hratelností. Přeci jenom je tohle první pokus o pořádné RPG. Začínáme pěkně doma na Kaer Morhen. Podoba této úžasné pevnosti je inspirovaná Oravským hradem na Slovensku, a v této hře je domovem zaklínačů. Potulných lovců bestií a potvor, dětí překvapení, cíleně zmutovaných v dokonalé lovce příšer. Domovu si ale moc neužijeme. Pevnost je totiž napadena tajemnou Salamandrou, a my se tak dostáváme rovnou do pořádné akce. Hned na začátku se seznámíme se specialitami, které hra nabízí. A bude to stát za to.
Můžeme si totiž vybrat pohled, a také způsob ovládání. To poměrně hodně změní dojem ze samotné hry. Můžeme se totiž Geraltovi dívat přes rameno a hrát hru akčně, a nebo si vybrat ze dvou oddálených pohledů, ke kterým zase patří ovládání myší. Zážitek ze hry se tak může značně lišit. Při pohledu přes rameno si musíte pamatovat klávesy, a nebo klikat na ikonky. Při oddáleném pohledu pak máte zase naopak zcela volnou myš, a můžete klikat rovnou na co chcete, bez pauzování hry. Jelikož jde o starší hru na PC, chybí tu možnost ovládat hru na gamepadu, což mě dost mrzelo.
Můžeme si vybrat typ kamery a s tím související ovládání postavy. Věřím ale, že si většina hráčů vybere oblíbený a modernější pohled přes rameno s akčním ovládáním postavy.
To se ale dalo u hry, která vyšla jenom na PC očekávat. Další věcí, se kterou Vás hra seznámí hned na začátku, jsou pak různé útoky. Jeden je silný, proti odolnějším protivníkům, a další je zase rychlý, proti lehčím, a tím pádem také mnohem rychlejším nepřátelům. Pak tu máme ještě skupinový útok, který skvěle funguje, jste-li v obklíčení. Což jste poměrně často. Nechci tu ale úplně detailně popisovat, co se na Kaer Morhen stalo. Důležité ale je, že jsou zaklínačská tajemství ukradena a Geralt je musí dostat zpátky. Doma se tedy moc dlouho neohřeje a musí se zase vydat do okolního světa.
Ten naštěstí není kdo ví jak obrovský. Tohle je totiž hra z doby, kdy všechno nemuselo být megalomanské, jako je tomu dnes. Budeme se tu totiž pohybovat pouze v okolí Wyzimy, hlavního města Temerie. Možná se to zdá být docela málo, ale kde že. Hra nám poskytne dostatek zajímavých míst a temných zákoutí. Začneme pěkně pomalu. Nejprve dojdeme do malé vesnice před branami Wyzimy. Potkáme starou známou Shani, no a taky kamaráda trpaslíka Zoltana Chivaye, které známe z knižní předlohy. Ve vesnici samozřejmě pátráme po Salamandře, a plníme také různé vedlejší úkoly.
Ty nás také posouvají v našem pátrání o kousek dál. Kromě toho si můžeme vydělat peníze také plněním zaklínačských zakázek na různé místní potvory. V tomto ohledu mě ale docela zklamalo, že se potvory po splnění zakázky obnovují. Pokud tedy dostanete zakázku na utopence, všechny je u jezera vymlátíte a jdete si pro odměnu, už po malé chvilce jsou zpět. To mě opravdu mrzí, protože se hra tváří, že jsme úkol dokončili a dostaneme samozřejmě odměnu, ale nic se vlastně nezměnilo a potvory sužují tuto vesničku dál. To je dost nedomyšlené a člověka to furt tak nějak hlodá.
Vesnička samotná, stejně jako její okolí, vypadá moc pěkně, a to také díky parádní hospodě. V hospodách mě nicméně trochu zklamalo, že si tu zaplatíte za pokoj, a dostanete místo toho jen místo na koberci, kde můžete meditovat. A to i když jsou místnosti další lidé, a tak vlastně žádný klid na meditaci nemáte. Další takovou podivností je, že si nemůžete odpočinout jen tak někde. Jde to pouze u vyznačeného ohniště, nebo v hospodě. Jiná postel pro Vás není. Pokud Vám tedy někdo večer řekne, ať přijdete zítra a vy nemáte zrovna co jiného na práci, začnete zoufale hledat ohniště.
V průběhu hry potkáme celou řádku známých postav z knih, jako je Shani, nebo trpaslík Zoltan Chivay. Ta hlavní ale v tomto dílu ještě chybí. Místo ní tu máme Triss Ranuncul.
A nepomůže vám ani krb, nemůžete se ani prospat v posteli, a to je docela otravné. Hra celkově není zrovna pružná, už jen samotný pohyb po světě, kde bohužel nefunguje fast travel a převozník se Vás vždy třikrát zeptá, než Vás převeze na místo, kam se budete vracet opravdu často. Samotný terén je potom plný drobných nepřekročitelných překážek, které musíme obcházet. To se v moderních hrách už naštěstí moc nevidí. Sem tam mě potrápily i úkoly. Občas se totiž hlavní dějová linka zasekne, a čeká na událost z nějakého toho vedlejšího úkolu. To vše, aniž by to mělo nějaký smysl.
Například jsem se zasekl v úkolu s golemy. Jako první mě napadlo zajet za alchymistou, se kterým jsem spolupracoval, abych o nich něco zjistil. Ale smůla, zeptat se ho prostě nemůžeme. Musíme totiž nejprve dokončit zcela jiný a hlavně naprosto nesouvisející úkol. Na konci úkolu se na golemy zeptat babky z bažin, a ta nás za tím samým alchymistou teprve pošle. První díl zkrátka ještě není ani zdaleka tak doladěný, jako jeho novější pokračování. Přesto ale má něco do sebe. Především je tu dost zajímavý příběh. Musím přiznat, že mi na začátku byla Salamandra trochu ukradená.
Postupem času se ale příběh začal pěkně komplikovat, a já se do hry konečně pořádně zažral. Řadu hráčů jistě potěší, že se hra dočkala českého dabingu. Ano, RPG s českým dabingem! Na něj si ale asi budete muset chvíli zvykat. Ve své době jsme se tomuto dabingu tak trochu vysmívali, nakonec o pět let starší Mafia v nás byla hodně zakotvená, a navíc nadabování samotného Geralta je docela podivné, až nepříjemné. Tedy minimálně na začátku hry. Po pár hodinách jsem si zvyknul, a tak nějak jsem to začal brát jako součást zážitku. Vybrat si ale samozřejmě můžete i jiný jazyk.
Dalším neduhem je třeba malá variabilita modelů postav, ale to bylo dříve ve hrách vcelku normální. Naopak jsou tu i moc pěkné detaily, kdy se třeba všichni při dešti běží schovat pod stříšky. Vcelku se mi líbila také grafika, která má svůj styl a dokáže vykouzlit velice ponurou atmosféru. Dnes si navíc hru klidně zahrajete ve 4K rozlišení na plné detaily, kde je vše pěkně zaoblené a čisté. V tomto rozlišení jsem ale měl trochu problém, protože hra sice běžela ve slušných 60+ FPS, ale měla hodně nepříjemné mikrozáškuby. Asi to bylo na hru moc. Dalším problémem bylo titěrné písmo.
První Zaklínač překvapil mimo jiného také českým dabingem. To je zvláště u žánru RPG opravdu obdivuhodné. Nadabování Geralta je ale hodně zvláštní, i tak ale pecka…
Přešel jsem tedy na stále hodně slušné rozlišení 1440p, kde zmizely mikrozáškuby a texty se konečně daly pohodlně přečíst. Grafika jako celek se mi prostě líbí i přes to, že na ní je vidět zub času. Samozřejmě existují modifikace, které jí ještě zlepšují, ale není to tak úplně potřeba. Zajímavé jsou i vedlejší postavy. Na začátku hry se seznámíme hlavně s ostatními zaklínači. Ty ale brzo opustíme. Celou hrou nás tak nějak provede Triss. Velice půvabná čarodějka, kterou jsem si dost oblíbil už v knížkách. Příjemné setkání nás čeká i s bardem Marigoldem, bez kterého by to nebylo ono.
Nakonec, byl to právě on, kdo Geralta doprovázel při všech, nebo minimálně většině, jeho úžasných dobrodružstvích. Kromě příběhu a všemožných úkolů tu máme pro pobavení několik miniher. Můžeme soutěžit v pití alkoholu, můžeme se bít o peníze, a nebo taky hrát kostkový poker. Žádná z těchto aktivit mě ale zrovna neoslnila. Dal jsem si trochu od všeho a raději pokračoval v příběhu. Ten je pak celkem povedený, zvláště jakmile se začne komplikovat. Do vyšetřovaní přibývá postav, i nějaké té politiky. Postavy, které jsem na začátku hry moc nemusel, jsou nakonec dost zajímavé.
Co mě ale zrovna neoslnilo je hodně natahovaný konec, kdy náš padouch prostě jen skočí na vzdálenější místo a my se za ním musíme opět probojovat, přičemž to udělá hned několikrát. To více méně hráči nic nového nepřináší, pouze to vcelku lacině protahuje herní dobu. Nutno ale dodat, že přesně tohle bohužel dělá spousta her dodnes. Přesto že jsem ke hře poměrně kritický, bylo rozhodně příjemné si jí konečně zahrát. Jako fanoušek Zaklínače jsem prostě ani nemohl jinak. Začátek mě sice hodně dlouho odrazoval, ale jakmile se příběh trochu rozjede, jde o hodně zajímavou hru.
Moc pěkně jsou naštěstí napsané i vedlejší postavy. Samozřejmě úroveň mimiky není kdo ví jaká, tak že tu ani herecké výkony nejsou tak zřetelné, jak by si hra žádala. Grafika v tomto bohužel směru není kdo ví jak pokročilá. Připomenu, že ve stejném roce vycházelo třeba legendární Crysis, ale to bylo po stránce mimiky spíše výjimkou. Přes to ale dokáže první Zaklínač nadchnout a vykouzlit hodně zajímavé, většinou dosti ponuré, scenérie. Místa si navíc i zapamatujete, jelikož jich není zase tolik. Pokud se tedy chcete pustit do Zaklínačské série pěkně od začátku, rozhodně neváhejte.
Ohlédnutí za hrou od Retro Nation:
Líbil se Vám náš článek? Budeme moc rádi pokud se zapojíte do diskuze, a nebo když nám dáte odběr na jedné ze sociálních sítí. Najdete nás zatím na Facebooku, Threads a Instagramu.
