Na kouzelnickém světě známé spisovatelky J. K. Rowling se mi vždy hodně líbilo, že se od ostatních fantasy poměrně hodně odlišuje. Většina fantasy totiž kouzelníka, případně mýtická stvoření a nadpřirozené jevy vkládá do jinak vcelku normálního světa, kde působí jako něco velmi nezvyklého. Jako něco, co tam prostě tak úplně nepatří. Tady ale máme vedle našeho, řekněme „reálného“, světa ještě další svět, který patří kouzelníkům, a podle toho to v něm i vypadá. Jde o pozoruhodné místo plné úžasných kouzel, tajemství, bájných tvorů, ale také všemožných kouzelnických udělátek.
Žánr: RPG / Téma: Fantasy / Vydavatel: Warner Bros. Interactive Entertainment / Studio: Avalanche Software
Datum vydání: 10. 2. 2023 / Herní doba: 26 hodin+ / Země: USA / Lokalizace: Neoficiální AI překlad
Platformy: PC, PlayStation 4, PlayStation 5, Nintendo Switch, Xbox One, Xbox Series / Hráno na: PC
Už od prvního filmu s Harry Potterem jsem si říkal, že by v takovém světě mohlo vzniknout opravdu povedené RPG, a to mi nakonec tvůrci ze studia Avalanche Software splnili v roce 2023. Tedy, ne že by hry s tímto námětem do té doby vůbec nevznikaly, některé byly dokonce i dobré, ale vždy to byly hlavně akční adventury pro mládež, které více či méně napodobovali děj známých filmů. Abych jim ale nekřivdil, vzniklo jich poměrně velké množství, na všemožné platformy, a tak pochopitelně neznám zdaleka všechny. Tento zajímavý titul mi ale už při svém oznámení udělal velkou radost.
Příběh Hogwarts Legacy se odehrává někdy kolem roku 1890, tedy mnohem dříve, než se do slavné školy čar a kouzel podíval třeba filmový Harry Potter. V Bradavicích ale jakoby se čas zastavil, nakonec už ve filmech bylo více než jasné, že tady se věci mění jen velmi pomalu. Tvůrcům, a hlavně pak i hráčům, to navíc trochu rozvázalo ruce. Na začátku hry si vytvoříme vlastního mladého kouzelníka či kouzelnici. Nutno dodat, že jde o staršího studenta, který půjde rovnou do pátého ročníku. Z herního hlediska je to vcelku pochopitelné, z příběhového hlediska to ale celé poněkud skřípe.
Náš student tím pádem musí dohnat ostatní, což by asi reálně nebyl zrovna lehký úkol. O to divněji na mě pak působilo to, že při hodinách s naší třídou kolikrát probíráme úplné základy, které by se hodili spíše do prvního ročníku. Nakonec, úvodní hodiny často připomínají to, co jsme mohli vidět v prvních filmech. Klasickou výuku, nebo nějaký školní program tu ale nečekejte. Úvodní hodiny slouží spíše pro seznámení se samotným učitelem, který Vám poté zadává i speciální úkoly. Odměnou jsou Vám potom pokročilejší kouzla a samozřejmě také samotný postup hrou. Bez toho to nejde.
Hra se ale kolem školy a výuky kouzel zas tak moc točit nebude. Již na úplném začátku se totiž dozvíte, že máte vlohy k ovládnutí prastaré magie. S tím mladému studentovi bude pomáhat jeho mentor – profesor Eleazar Fig. O ovládnutí této velmi silné magie, ale samozřejmě stojí i nějací ti padouši, a tak budeme mít o zábavu postaráno. Celkový dojem z příběhu je přitom vcelku pozitivní. Jde o kombinaci slušné hlavní příběhové linky s aktivitami na škole, a samozřejmě i vedlejšími příběhovými linkami. Ty jsou přitom dobře napsané a získáváme během nich vztah ke svým spolužákům.
Hogwarts Legacy nás zavede na kouzelná místa, která jsme si oblíbili ve filmové, či knižní sérii. Můžeme tu prozkoumávat školu čar a kouzel, stejně tak jako její vcelku široké okolí.
Nemohl jsem se ale zbavit vcelku nepříjemného pocitu, že tu je škola a vyučování pouze jako taková kulisa. Neplatí tu totiž pro nás, jakožto studenta, žádný řád. Hodin absolvujeme pouze několik, ale jinak si po škole můžeme pobíhat jak se nám jen zachce. Ať je den nebo noc, a nikomu to nepřijde divné. Jasně, máme přeci jenom trochu jinačí režim než ostatní, ale stejně. Školy, natož pak své koleje, jsem si bohužel moc neužil. Náš pokoj je například naprosto nevyužitý. Občas se v něm objevíme na začátku další kapitoly, ale jinak… nemáme ani potřebu spát. Nemáme k němu vztah.
Později dokonce dostaneme i jisté prostory, které můžeme řekněme použít, jako takovou svou základnu, ale ani tehdy se nedostaví tížený pocit, že tu něco patří jenom nám. V tomhle je třeba The Elder Scrolls mnohem dál. Pokud jsem o škole mluvil jako o kulisách našeho epického dobrodružství, musím dodat, že jde o fakt nádherné a doslova kouzelné prostředí, které je radost prozkoumávat. Přesně tohle byla vždy síla námětu od J. K. Rowling. Bradavická škola je totiž plná tajemství, tajných chodeb, zajímavých učeben, a neméně zajímavých postav. To si užijí nejen fanoušci předlohy.
Velice pěkné je potom i široké okolí školy, zvláště pak vesnice Prasinky, kde najdeme štědrou paletu obchodů s věcmi, které se nám budou jistě hodit při našich dobrodružstvích. Kapitola sama pro sebe je potom Zapovězený les s úžasnou temnou atmosférou, ale navštívíme i některá další místa, která známe z filmů a knih. Netřeba ale prozrazovat příliš… Stačí říci, že stran zpracování světa můžeme být spokojení. Přesně na tohle jsem se totiž těšil. Asi tu nemusím zrovna zdůrazňovat, že cestování po krajině, je tu vyřešeno pěkně stylově. Klasické koště přitom nebude jedinou možností.
K tomu si neodpustím jednu poznámku. Ačkoli jsme schopni létat na koštěti, jakmile dojde na nějaký ten puzzle, kdy se máme dostat někam výš… najednou o tuto schopnost přicházíme v rámci řešení hádanky. Není to sice velký problém, hádanky jsou tu jen vcelku příjemným zpestřením, ale působí to docela divně stran imerze. Člověka to zkrátka vytrhne z role, když se nemůže dostat na o pár metrů výše, jen pár vteřin poté, co na místo doletěl na koštěti. Bylo by mnohem příjemnější, kdyby s tím hádanky počítaly, případně tuto schopnost i nějak zapojili. Vadit Vám to ale asi moc nebude.
Hádanky jsou tu vcelku příjemným zpestřením hratelnosti. Je při nich ale omezeno létání, což docela narušuje imerzi. Jiná kouzla při řešení puzzlů ale použít smíme a musíme.
Kromě vcelku zajímavého příběhu nám hra nabídne také opravdu povedený soubojový systém. Toho jsem se popravdě docela bál. Za kouzelníky totiž většinou moc nehraju. Když už začnu, tak u toho nějak dlouho nevydržím. Volím častěji chladnou ocel. Tady jsem si to ale opravdu užil. Jak jsem již zmínil, kouzla se tu učíme postupně v rámci výuky, ale také vedlejších úkolů. Postupně se nám tak otevírá vcelku široká paleta kouzel, které jsou rozdělené do několika kategorií. Každá kategorie má přidělenou nějakou svou barvu, což je pak důležité v samotném boji. Z kouzel si vytváříte sety.
Mezi nimi se pak můžete přepínat a používat tak i různé kombinace kouzel. Každé z kouzel přitom má určitý cooldown. Nedá se tedy šlehat jedno kouzlo stále dokola, vždy je to určitá kombinace. Čas od času je pak potřeba cíl zasáhnout kouzlem spadajícím pod určitou barvu, tady se střídání jednotlivých setů docela hodí. Nechybí tu jak kouzla filmová, tak ani jiná, která jsem do té doby neznal. Musím uznat, že jejich provedení je opravdu moc pěkné, nápadité a občas také vtipné. Nepřátelé můžete různě bombardovat, mlátit s nimi o zem, proměňovat v předměty… no je toho vcelku dost.
Nechybí pochopitelně ani kletby, které se nepromíjí. Zprvu jsem se je bál používat, ale hra nás za to nijak nepenalizuje. Sice se jim věnuje i nějaký ten varovný příběhový quest, a jejich naučení nakonec také nebude jen tak, jinak jsem je ale proti nepřátelům používal bez problémů. A nutno dodat i bez výčitek. Abych to ale shrnul. Sesílání kouzel pomocí hůlky je v této hře až překvapivě zábavné. Ze soubojů totiž budete mít přesně ten správný pocit, který mi ale v řadě fantasy her prostě chybí. Na obrazovce se přitom stále něco děje, stále musíte kombinovat obranu, útok, a rychlé uhýbání.
Hodně se mi líbilo, jak je tu vyřešené oblékání našeho hrdiny, či hrdinky. Jak prolézáme tento kouzelný svět, postupně také nalézáme všemožné předměty a mimo jiného také kusy oblečení. Mohou to být kouzelnické pláště, klobouky či šály, rukavice, kalhoty… brýle… Důležité je, že tyto kusy oblečení mají také určité vlastnosti. Stejně jako ve většině RPG si tedy můžeme sestavit nejúčinnější set. Tato složka je tady ale oddělená od vzhledu, resp. můžeme si tu vybrat, jak budeme vypadat. Navlékneme si na sebe tedy to nejlepší, a pak si můžeme vybrat vzhled i ze slabšího oblečení.
Soubojový systém je opravdu povedený. Souboje jsou napínavé a dost zábavné. Musíme kombinovat různé útoky, obranu a také uhýbání. Na obrazovce se tak stále něco děje.
To je vcelku elegantní řešení, které nám dovoluje vystajlovat si našeho kouzelníka do posledního detailu. Já jsem třeba zkoušel vše možné, nejdéle jsem ale zůstal u mafiánského klobouku s vcelku decentním kouzelnickým pláštěm. Moc se mi také líbilo, že se příběh odehrává během celého školního roku, a tak se tu postupně dočkáme všech čtyř ročních období. To přináší značné osvěžení prostředí, změnu palety barev, a má to samozřejmě i velký vliv na přírodu. Ta je tu mimochodem opravdu nádherná. Schválně sesedněte na chvilku z koštěte a zkuste se jen tak procházet lesem.
Je to zkrátka nádhera. Hra je po grafické stránce opravdu povedená. Hra běží na Unreal Enginu 4, ale používá i některé systémy pětky. Čistě technicky sice nejde o tu nejkrásnější hru, některé výhledy ale člověka dostanou. Optimalizace ale mohla být lepší. V době vydání mi dalo docela práci vyladit hru, aby běžela slušně na RTX 3060. Pomohla samozřejmě technologie DLSS. Nicméně vůbec mě nepotěšilo, že si v nastavení nemohu změnit rozlišení. S dostatkem výkonu si člověk může vychutnat například Ray Tracing. I tak mi ale hra místy přišla zbytečně světlá. Vyladit jí ale není lehké.
Celkový dojem z audio-vizuálního zpracování je vcelku dobrý. Hodně tomu samozřejmě pomáhá i povedená stylizace. Od hry jsem čekal hlavně krásný kouzelný svět, a vlastně jsem se přesně toho i dočkal. Kromě školy čar a kouzel je tu spousta pěkných zákoutí i malebných vesniček, které je radost objevovat a prozkoumávat. Zapovězený les je přitom opravdu děsivé místo se silnou atmosférou. Samozřejmě jistá část úspěchu této hry patří samotné licenci. Je to ale něco, co se nedá hře odpárat. Hra kromě skvělého soubojového systému vlastně nepřináší do žánru nic převratného.
Je to ale jedna z her, na kterou budu rád vzpomínat i po letech. Hra, která mě nedostala nejlepší grafikou, či herními mechanikami, ale spíš srdcem. A to se nepokládám za skalního fanouška Harryho Pottera. Je tu ale fakt krásný svět, zajímavé postavy a jejich osobní příběhy, no a v neposlední řade i povedený soundtrack, na kterém se podílel Peter Murray, J. Scott Rakozy a Chuck Myers. Ten byl dokonce nominován na cenu Grammy. Hra jako celek zkrátka funguje skvěle, a pěvně věřím že si jí užijí také hráči, kteří zrovna nečekají na svůj dopis z této slavné školy kouzelníků.
Pohled profesionálů z Indian-TV:
Líbil se Vám náš článek? Budeme moc rádi pokud se zapojíte do diskuze, a nebo když nám dáte odběr na jedné ze sociálních sítí. Najdete nás zatím na Facebooku, Threads a Instagramu.
