Ke známé RPG sérii The Elder Scrolls jsem měl vždy poměrně blízko. Zatím co mí kamarádi měli raději například skvělý Gothic, akční Diablo, nebo třeba izometrická RPG typu Baldur’s Gate, já jsem tento královský žánr videoher objevoval právě prostřednictvím série The Elder Scrolls. Abych ale řekl pravdu, zrovna Skyrim pro mě není to úplně nejlepší RPG, co jsem kdy hrál. Dokonce není ani to nejkrásnější, či nejpromyšlenější. Přesto je tato hra mezi lidmi velmi oblíbená, o čemž svědčí i výčet platforem, na které postupně vyšla. I já mám navíc neodbytné nutkání se k ní čas od času vracet.
Žánr: RPG / Téma: Fantasy / Vydavatel: Bethesda Softworks / Studio: Bethesda Game Studios
Datum vydání: 11.11.2011 / Herní doba: 115 hodin+ / Země: USA / Lokalizace: České titulky (neoficiální)
Platformy: PC, PS3, PS4, PS5, Xbox 360, Xbox One, Xbox Series, Nintendo Switch / Hráno na: PlayStation 5, PC
V naší recenzi se pokusíme objevit kouzlo tohoto dílu. Nakonec hra vyšla hned na třech generacích herních konzolí, a to pochopitelně není úplně běžná praxe. Základní hra vyšla už v roce 2011, a to na PC, PlayStation 3 a Xbox 360. Dobře si vzpomínám, že její technický stav po vydání nebyl zrovna ideální, a tak někteří hráči, třeba jako já, museli čekat až bude hra konečně stabilní a nebude padat. Po letech, resp. v roce 2016 se hra dočkala lehkého upgradu a vydání na konzole PlayStation 4 a Xbox One. O něco později se hra dostala na Switch, do VR, a také na na PlayStation 5 a Xbox Series.
V této retro recenzi se podíváme na to, jak se slavný Skyrim hraje v dnešní době, jestli má cenu se k němu ještě vracet, a co že to na něm vlastně lidi stále vidí. Začneme ale pěkně od začátku, a to příběhem. Děj Skyrimu, jak je u této série zvykem, nenavazuje přímo na předchozí počin. Ke hraní tak nejsou potřeba žádné znalosti z předchozích dílů. Každý díl je samostatnou a soběstačnou částí, zapadající do dějin jednoho překrásného kontinentu. Děj tohoto dílu se odehrává zhruba dvě stě let po událostech Oblivionu. Navíc se posuneme do nejsevernější části Tamrielu, do staré země Nordů.
Skyrim je velmi krásná severská země, která na poměrně malé ploše nabídne hned několik odlišných prostředí. My se sem tradičně dostáváme jako vězeň bez minulosti. Vezou nás na popravu, no a tak zjišťujeme, že v zemi zuří občanská válka. Skyrim je součástí velkého Tamrielského císařství, ale po smrti velekrále je zem rozdělena. Hned na začátku se tak setkáme jak s císařskými vojáky, kteří nás lapili, tak i s Bouřnými hávy. Ti chtějí Skyrim odtrhnout od císařství, což je po válce s Elfy poměrně citlivá záležitost. Oslabilo by to totiž jak říši, tak i samu provincii. Není to ale jediný problém.
Císařské sice moc nezajímá, že nejsme na seznamu obviněných, a skoro to vypadá, že půjde o velice krátkou hru, ale nakonec se stane něco, co asi sami nečekali. Naši popravu na poslední chvíli přeruší drak, který napadne městečko. Normálně by to asi člověka vyděsilo k smrti, ale když má hlavu na špalku, má trochu jiné priority. Využijeme nastalého chaosu a pokusíme se prchnout. V úvodní části nás hra povede tak říkajíc za ručičku, i když si můžeme už tady vybrat jestli unikneme se svými spoluvězni, nebo za doprovodu jednoho z císařských vojáků. Nemá to ale velký vliv na nic.
Skyrim nabídne vskutku epický příběh vyvoleného hrdiny, kolem kterého se vše točí. Čeká na něj hned několik důležitých úkolů, jako poražení draků a ukončení občanské války.
Úvodní část je tedy až na drobnosti skoro stejná a vede ke stejnému bodu, kdy zjistíme, že jsme vyvolený hrdina. Jsme totiž drakorození, tudíž jedině my můžeme porazit draky. Tímto směrem se bude odvíjet hlavní dějová linie. Musím ale nejprve zjistit, kde se tu vzali, a co mají za lubem. Druhá dějová linka se bude věnovat již zmíněné občanské válce, no a pak tu bude i nespočet různých menších úkolů a linek, v čele s různými cechy, ke kterým se můžeme přidat. Najdeme tu vcelku klasický výběr, jako je cech zlodějů, Temné bratrstvo, místo cechu bojovníků tu máme hrdinné Družijníky.
Nakonec jsme ve staré domovině. Nechybí tu ani kouzelnická univerzita, kde se naši mágové naučí vše potřebné. Je ale trochu škoda, že i v těchto linkách jsme svým způsobem vyvolení a stoupáme v hierarchii cechů možná až moc rychle. Na co sáhneme, to se podaří. Pokud budete chtít, můžete hrát všechny cechy najednou, a to je trochu divné. S hlavní příběhovou linkou nesouvisí a přijetí do jednotlivých cechů se nám dostává skrze náhodná setkání a události. Přijde mi, že předchozí díly měly o dost lépe zvládnuté určité vymezení a pravidla cechů. Tady to vypadá, jako by bylo vše jedno.
Tím by se bohužel dala definovat prakticky celá hra. Ta je totiž natolik přístupná, že ve výsledku nemá vliv skoro nic. Je jedno jakou si na začátku vyberete rasu, či pohlaví. Průchod hrou to neovlivní. Podobné je to i při výběru cechů. Jasně, musíme si vybrat, na jaké straně stojíme v případě občanské války, ale jinak máme volné ruce. To může znít zajímavě, ale ve výsledku je trochu divné, když se díky plnění úkolů pro magickou univerzitu staneme arcimágem, aniž bychom uměli kouzlit. V předchozích dílech třeba zloději nesměli zabíjet, což se vylučovalo s členstvím v Temném bratrstvu.
V Oblivionu mi dokonce posel donesl varování, že jestli se nezačnu chovat jinak, vyloučí mě z cechu zlodějů. Tady se na to ale nehraje, což je podle mě dost škoda. Mělo to svou atmosféru… Tedy, ne že by Skyrim neměl atmosféru. Naopak, vcelku poutavý začátek dokáže krásně vtáhnout do děje a úvodní scény s drakem jsou prostě dechberoucí. Užijete si i první cestu do Větrného žlebu. Do paměti se Vám zapíše především malebná vesnička Vorařov, ve které se na chvilku zastavíte. No, a tím se dostáváme k tomu nejlepšímu, co tato hra nabízí, a to je překrásný svět vhodný k průzkumu.
Úvodní scény s drakem jsou dechberoucí, později se Vám otevře svět, ve kterém dostanete volnost. Skyrim je radost objevovat. Je plný krásných měst, vesnic, tvrzí a hrobek.
To se tvůrcům opravdu povedlo. Na dnešní poměry není svět kdo ví jak veliký, ale v roce 2011 to byla docela pecka. Já mám tedy menší světy raději i dnes, a tak jsem ve Skyrimu jako doma. Mapa je navíc plná zajímavých míst, svatyní, pevností, vesniček a samozřejmě i opravdu pěkných měst. Do některých nás hra přímo zavede v rámci příběhu, jiné si už musíme objevit sami. Nudit se ale rozhodně nebudeme. Prostředí Skyrimu je vcelku rozmanité a je zkrátka radost ho objevovat. Tohle hrám ze série TES jde. Všude přitom můžeme narazit na menší příběhy, deníčky či vedlejší úkoly.
Bohužel ale nejsou na úrovni Zaklínače 3, či Kingdom Come Deliverance. Kolikrát jde o úkoly typu – Náš rodinný meč je v doupěti skřetů. Dones ho a dám ti nějakou odměnu. Musím přiznat, že příběhově, mě hra tak úplně nedostala. Hlavní linka je příliš epická. Jsme vyvolení, vše se točí kolem nás. To zrovna moc nemusím. Zajímavější je občanská válka, tam je hned několik povedených úkolů, ale ve výsledku skončíme u dobývání pevností a spíše menších potyček. Je tu přitom vcelku omezený počet vojáků. Což se projevilo na poměrně skromné finální bitvě. Skyrim má ale naštěstí jiné klady.
Pokud píšu, že mi přílišná přístupnost a absence pravidel do značné míry vadí, v jiné oblasti je to velká výhoda. Skyrim umí podnítit mou představivost, a tak jsem si v průběhu hry vymýšlel vlastní příběh, doplňoval ten herní a vlastně hru používal spíše jako takový základ pro vlastní fantazii. Je to takové velké pískoviště, na kterém si ve výsledku vyhrajete do libosti. Nahrává tomu i systém získávání zkušeností, kde se jednoduše zlepšujete v tom co děláte. Můžete tu tedy kombinovat různé styly boje s magií, nosit těžký obouručák, nebo naopak hrát za zloděje a spoléhat na svou mrštnost.
Můžete si naplánovat průchod cechy tak, aby Vám dával smysl a nevytrhával Vás z autentického zážitku. Osobně jsem třeba raději začal se zlodějským cechem, pak se stal členem Temného bratrstva a teprve až potom jsem se napravil a stal se hrdinou. Jde to také obráceně, ale pak je osud našeho hrdiny o to smutnější. Případně se těmto cechům můžete zcela vyhnout a nekazit si charakter, ale zrovna jejich příběhy patří k tomu nejlepšímu, co hra nabídne. I to je pak jedna z věcí, která hráče nutí se do hry čas od času vrátit a zkusit to zase znova a jinak. Jde o parádní relax v krásném světě.
Pokud Vás hlavní příběh nechytne, je tu spousta menším a kolikrát i zajímavějších linek. Temné bratrstvo a zlodějský cech nabízí jistou alternativu a hlavně kvalitní zápletku.
Už teď během psaní vzpomínkové recenze si říkám, co kdybych si to zahrál znova za kouzelníka. Co kdybych se přidal na druhou stranu. Tohle se mi moc často nestává, a to ani u her, kde na našich rozhodnutím mnohem více záleží. Podle mě je to důvod, proč se Skyrim stále prodává v dalších a dalších remasterech. Dalším důvodem je úžasná přívětivost k modifikacím, ale tomu se chci věnovat v samostatném článku. Co mě ale trochu odrazuje, je soubojový systém. Ne že by byl vysloveně špatný, ale po delší době hraní, se začne projevovat, že není úplně naplňující a je už trochu překonaný.
Nicméně, oproti předchozímu dílu jde o značně zlepšení. Máme tu vcelku zajímavý systém perků, kam po získání nové úrovně přidělujeme body a získáváme tím nové schopnosti, případně bonusy. Například si můžete odemknout menší spotřebu many, či staminy, účinnější údery a tak podobně. Samozřejmě, každý typ zbraně má svá specifika a je dobré si určit dopředu způsob boje a věnovat se mu. V průběhu hry se samozřejmě můžete i přeorientovat, ale není to tak efektivní. Skyrim je obrovská hra o které by se dalo mluvit hodiny. Jakmile jí ale zkusíte, zůstane ve Vás na dlouho.
Když Skyrim v roce 2011 poprvé vyšel, nebyl jsem jeho grafikou zrovna nadšen. Zklamaly mě pak především nekvalitní textury, hrubé obličeje, či nepřesvědčivé nasvícení scény. Musím ale i tak uznat, že hra měla svůj nezaměnitelný styl. Speciální edice většinu těchto věcí upravuje, i když to není až takový zásah, jak jsme ve své době očekávali. Zásadnější vylepšení jsou pak dostupná prostřednictvím modifikací, a že toho engine hry snese opravdu hodně. I díky tomu hra stále žije. Dá se upravit až tak, že vypadá jako aktuální titul a do značné míry se dají upravit i další aspekty této hry.
Jak jsem psal na začátku, Skyrim není ta nejlepší hra co jsem kdy hrál, ani nejlepší RPG, ale jeho prostředí a možnosti upravitelnosti z něj dělají skvělou hru na relax. Ve hře se dá snadno cheatovat pomocí konzole, dá se vybírat z tisíců modifikací a upravit skoro cokoli. I hra samotná působí jako příjemný fantazy sandbox, a tak je jen na Vás, jak si jí užijete. To je něco, co v takovéto míře není zvykem, a proto je Skyrim unikátní. Nějaké ty modifikace sice najdete i na konzolích, ale pokud hru chcete upravovat, rozhodně si vyberte PC verzi. K této hře se vyplatí čas od času vrátit.
Mrkněte na dobovou recenzi od profesionálů z Hrej:
Líbil se Vám náš článek? Budeme moc rádi pokud se zapojíte do diskuze, a nebo když nám dáte odběr na jedné ze sociálních sítí. Najdete nás zatím na Facebooku, Threads a Instagramu.
