Série Halo je v konzolovém světě pojem, se kterým se prostě musí počítat. Nakonec, byl to právě první díl, který nám ukázal, že si gamepad může rozumět i s pořádnou FPS střílečkou. U hraní přeci jen nejde pouze o rychlost a přesnost, ale také o pocit, který nám ona periferie předává. Halo je jednou z vůbec nejvýraznějších konzolových FPS sérií, i když to tak možná v posledních letech nevypadá. Jde o velice zajímavé sci-fi se slušným příběhem, které má překvapivě i dost slušný smysl pro humor. My se podíváme na zremasterovanou jedničku z The Master Chief Collection.
Žánr: FPS / Téma: Science Fiction / Vydavatel: Xbox Game Studios / Studio: 343 Industries, Bungie
Datum vydání: 11.11.2014 (15.11.2001) / Herní doba: 10 hodin+ / Země: USA / Lokalizace: Není
Platformy: PC, Xbox One – Originál na: Xbox, Xbox 360, / Hráno na: Xbox One X
V této recenzi se podíváme na první díl, který vyšel už v roce 2001, a to na původní Xbox, potom co herní studio Bungie přešlo pod křídla Microsoftu. Bungie totiž do té doby připravovalo hry exkluzivně pro Apple. Ano, přesně pro ten Apple, který do nedávna s velkými AAA hrami nechtěl mít nic společného. To se poslední dobou zase začíná měnit. Vraťme se ale zpátky ke studiu Bungie. Jejich největší pecky, datující se před sérii Halo, budou znát nejspíše jenom herní historici, a samozřejmě také ti, co v té době měli počítač od Applu. To ale asi v našich končinách nebude úplně běžný jev.
Jednou takovou peckou byl například povedený Marathon, kterého můžeme pokládat za předchůdce her ze série Halo. Apple dokonce uvažoval o zakoupení tohoto herního studia. Jenom že pak zaváhal a Microsoft, který v té době nutně potřeboval pořádné hry pro svou chystanou první herní konzoli, byl rychlejší, a hlavně rozhodnější. Pouhý týden pak rozhodl o tom, že studio ukořistil konkurenční Microsoft. No a ještě že to dopadlo tak. Halo je do dnešních dnů jedna z největších značek, kterou Microsoft na své platformě má, i když to tak při pohledu na poslední díly moc nevypadá.
Jedna věc se ale od té doby změnila. Sérii Halo už mají řadu let v rukou vývojáři ze studia 343 Industries, kteří připravili i tuto pěkně vylepšenou kolekci. V prvním díle se podíváme do roku 2252. Objevíme se na palubě vesmírné lodě Pillar of Autumn, ve které se blížíme k podivnému objektu obrovských rozměrů, který je znám pod názvem prstenec HALO. Loď je již dosti poničená po útoku Covenantů, se kterými lidé už nějakou tu dobu válčí. Covenanti se totiž rozhodli naši rasu zcela vyhladit, a tak nám vyhlásili svatou válku. Lidé tak postupně přicházejí o své kolonie rozeseté po celé galaxii.
Válka se bohužel nevyvíjí pro lidstvo moc dobře. Ale nakonec… to ani tato bitva. Loď je na tom hodně špatně, a navíc je pod dalším útokem. Master Chief se proto probouzí, prochází klasickou kalibrací bojového obleku, a netrvá to dlouho a jdeme rovnou do akce. Jde tu ale pěkně vidět, že mají vývojáři ve studiu Bungie velmi dobrý smysl pro humor. Už jen ti naši nepřátelé. Ti nejmenší z nich totiž mají zvláštní a velice zábavný styl pohybu. Navíc, pokud jim dojde to, že potkali očividně silnějšího nepřítele a že prohrávají, začnou utíkat, což působí ještě vtipněji. Je to každopádně úžasný detail.
Halo: Combat Evolved vyšlo už v roce 2001 na původní Xbox. Remasterovaná verze z roku 2014 ho díky povedené The Master Chief Collection zpřístupňuje i zcela novým hráčům.
Nedá se nic dělat. Musíme se s posádkou evakuovat právě na onen záhadný prstenec. My hrajeme za postavu, které se říká Master Chief. Je to supervoják vypěstovaný k boji. Nosí dnes již typickou zelenou zbroj MJOLNIR a za celou dobu mu nepohlédneme do obličeje, který se s největší pravděpodobností ukrývá někde pod typickou zelenou helmou se zlatým hledím. Prostředí prstence je působivé. Samozřejmě, tady se trochu projevuje fakt, že jde o remaster starší hry. I tak ale vypadá prostředí opravdu pěkně. Po nějakém čase se podíváme dokonce i do útrob Covenantské lodi.
Mimozemská loď pak nabídne velice zajímavé prostředí, které se bude pochopitelně hodně lišit od všeho předchozího. My si musíme v tomto prostředí poradit a hlavně osvobodit zajatce, což tedy nebude vůbec lehký úkol. Loď je protkána různými chodbami a místnostmi plnými nepřátel. Vypadá to tu vcelku působivě. Prstenec je umělého původu, a tak se podíváme i do jeho celkem zajímavého zázemí. Je milé, že se hra snaží být takto rozmanitá. Střídá různá prostředí tak, aby nás neomrzela. Na tom si první díl docela dost zakládá a já jsem za to upřímně rád. Nemám rád monotónnost.
První Halo je na tom stran hratelnosti naštěstí opravdu skvěle. Nemusíte se tedy bát. Hra Vám přejde do krve opravdu rychle. Vlastně mě i hodně příjemně překvapila. Čekal jsem, že to bude spíš taková příběhová povinnost před brutálně zremasterovanou dvojkou, ale ono ne. I první díl se hraje skvěle a nabízí dokonce i vcelku moderní hratelnost. Ne snad úplně současnou, ale rozhodně ne archaickou. Tohle si mohou s klidem zahrát jak úplní nováčci, tak i ostřílení veteráni. V čem jsou ale ve studiu Bungie naprostí mistři, je pocit ze střelby. Ten je jednoduše parádní a hlavně i velmi zábavný.
Funguje to navíc jak při používání vlastní vojenské výbavy, tak při používání vcelku zajímavých mimozemských kousků. Zbraní tu není zrovna mnoho, navíc se ani nedají upravovat. Ale ono to nakonec stačí. Mě nejvíce bavila mimozemská zbraň Type-33 Needler resp. Jehlomet, vystřelující samonaváděné značně smrtící jehličky, které v nepřátelích navíc ještě explodují. S touto zbraní si jistě užijete kopec srandy, dokud tedy nepotkáte nepřítele s velkým štítem, od kterého se tyto jehličky odrážejí. Člověk začne trochu panikařit, ale stačí přepnout na jinou vhodnější zbraň a jede se dál.
První Halo možná nenabízí tak širokou paletu zbraní, na jako jsme v dnešní době zvyklý, přesto je tu vše, co by jste čekali, plus několik zajímavých mimozemských kousků.
Takto nás hra nutí točit zbraně a na každého protivníka používat něco trochu jiného. Z každé zbraně jsem měl přitom úplně jiný pocit. Naopak mě k naprostému šílenství dohánělo řízení buginy. Ta si jela kam jen chtěla, a to hlavně díky tomu, že se otáčela jak přední, tak i zadní kola. Ostatní dopravní prostředky už ale byly v pohodě. Měl jsem možnost vyzkoušet tank, který se ovládal slušně a byla s ním sranda, a pak tu jsou i mimozemská vznášedla, ke kterým nemám vůbec žádných výhrad. Trochu mě ale nebavily ty části hry, kdy se musíme vracet zpět tím samým prostředím.
Dříve to byla už taková klasika, dnes se tomu již tvůrci naštěstí spíše vyhýbají a používají různé zkratky, a nebo třeba alternativní cesty. Každá nepřátelská jednotka se chová trošičku jinak. Z některých jde strach, samozřejmě v závislosti na obtížnosti. Chvílemi jsem měl ze hry pocit, jako z Half-Life 2, a to je dobré znamení. Je tu samozřejmě zásadní rozdíl v tom, že Half-Life 2 je mnohem vážnější a temnější. Tady je všechno mnohem barevnější s trochou té typické Bungie nadsázky a přirozeného humoru. Pomáhá tomu značně i stylizace grafiky, stejně jako povedené animace nepřátel.
Občas máme také možnost postupovat dosti nenápadně, a je tu dokonce i šance nepřátele v tichosti omráčit. Můžeme je totiž zastihnout nepřipravené, nebo dokonce spící. Halo je ale tradiční akční hra, a tak tu na stealth není kladen velký důraz. Jde spíše sem tam o nějaký moment, ale rozhodně hru nemůžeme tímto způsobem hrát. Technicky v remasteru nejspíš nebudete strádat. To že jde o starší kousek, poznáte hlavně na obličejích vojáků, zvláště ve chvíli, kdy zjistíte že se často opakují. Hra je totiž schopna pustit na plac dokonce i dvojčata ve stejnou chvíli, tak že Vás to hned trkne.
Něco takového by se asi už ve hrách nemělo stávat, je to ale pozůstatek roku 2001. To že se ale opakují i mimozemští bojovníci bych hře s klidem odpustil. To kolik si dali vývojáři práce s tímto remasterem zjistíte velmi jednoduše. Můžete si totiž přepínat stisknutím jediného tlačítka. Samozřejmě ani originál není originál, jelikož běží ve vysokém rozlišení a vypadá rozhodně lépe než, kdysi dávno na původním Xboxu. Grafická stránka hry už asi v dnešní době nikomu dech nevyrazí, nicméně jde o velice povedený remaster, který rozhodně neurazí ani zhýčkaného moderního hráče.
Setkáme se tu i s několika neduhy. Například je tu málo obličejů, a tak občas potkáte i dvojčata ve stejné scéně. Otevřená prostranství jsou tak vcelku prázdná.
Hře hodně pomáhá její barevnější stylizace, díky níž neřešíte každý drobný detail. Já jsem první díl hrál na Xboxu One X. Dočkal jsem se velmi jemného 4K rozlišení, ve kterém hra hodně prokoukne. Ve vysokém rozlišení si všimnete i vcelku detailních modelů postav. Textury sice nejsou naprosto špičkové, ale jsou tak nějak uměřené zbytku grafiky. A opět jim hodně pomáhá sama stylizace. Co se mi opravdu líbilo je nové nasvícení, které je opravdu příjemné. Samozřejmě, není to RTX, ten si mohou vyzkoušet jen hráči na PC, a to čistě pomocí neoficiální modifikace, což ale není zrovna ideální.
Kladem je, že hra běží ve stabilních 60 snímcích za vteřinu. Level design je povedený a úrovně jsou opravdu rozmanité. V některých místech pro mě ale bylo dost těžké se orientovat. Opět jsem se tu několikrát ztratil. To u mě sice není tak zvláštní, ale stejně. Občas je v monotónních technických komplexech těžší poznat, jakým směrem se má jít, zvláště pokud se v zápalu boje otáčíte a ztratíte přehled. Jsou tu ale naštěstí všude různé nápovědy, jen si jich prostě musíte všimnout. Při druhém průchodu jsem už pochopitelně neměl nejmenší problém. Je to tedy spíše o zvyku a pozornosti.
Nicméně jde prostě o rozsáhlé komplexy stejného stylu a velmi podobného rozložení, což je trochu škoda. Na druhou stranu se hra snaží vše vzájemně kombinovat a pravidelně střídat. Ať už jde o zbraně, prostředí, nebo nepřátele. Je tu vidět neustálý kolotoč, který nás nechce nechat dlouho živořit na stejném místě. Jak už jsem zmínil výše, nejhorší bylo se stejnými lokacemi vracet zpět. Tato část hry mě nebavila a snažil jsem jí proběhnout co nejrychleji. Tato část sice byla obohacena o jiné nepřátelé, ale upřímně, to mi k zábavě úplně nestačí. Zde je vidět, že jde o trochu starší titul.
Dříve to se takhle vcelku často dělávalo, tak že je to asi v normě. Jinak je level design vcelku příjemný. S vizuálem jsem celkově vzato také hodně spokojený. Hra má prostě svůj nezaměnitelný grafický styl, kterého se tak nějak drží i další díly této FPS série. Vzhledem k tomu že jde pouze o remaster, nemám se hrou problém a mohu ji jenom doporučit. Jen je potřeba počítat s tím, že nejde o tak velký zásah jako u druhého dílu. Ale to jsme nakonec ani nemohli čekat. Pokud s touto legendární konzolovou sérií chcete začít, první díl určitě nezklame a rozhodně se u něj nebudete nudit.
Recenze celé kolekce od profesionálu z Indian-TV:
Líbil se Vám náš článek? Budeme moc rádi pokud se zapojíte do diskuze, a nebo když nám dáte odběr na jedné ze sociálních sítí. Najdete nás zatím na Facebooku, Threads a Instagramu.
