Asi každý hráč má nějakou tu svou podivně ošklivou, často dost divnou a hlavně nesmyslně starou hru, kterou zcela neochvějně cpe všem ve svém okolí. Je to totiž ta jediná pravá klasika všech klasik, kterou prostě nesmí nikdo minout, a už vůbec se o ní nesmí mluvit nehezky. Pokud se přeci jenom někdo takový najde, tak o hrách neví nic, je povrchní žabař, co nikdy nic pořádného ani nehrál a neměl by vůbec mluvit. Ačkoli takové chování zcela a naprosto kategoricky odsuzuji, v mém případě jde o legendární strategii Dungeon Keeper z roku 1997. Jednu z nejlepších her vůbec.
Žánr: Strategie / Téma: Fantazy strategie / Vydavatel: Electronic Arts / Studio: Bullfrog Productions
Datum vydání: 26.06.1997 / Herní doba: 15 hodin+ / Země: Velká Británie / Lokalizace: České titulky (KeeperFX)
Platformy: PC / Hráno na: PC
Jde o velice temnou a dalo by se říci i trochu slizkou strategii z dob, kdy jsem vlastně ani neměl svoje vlastní herní PC. Z dob, kdy se ještě na hry chodilo dívat ne na YouTube, ale jak se říká – ke kamarádovi. A už tam mě legendární Dungeon Keeper dostal, dalo by se říci hned na první pohled. Bullrog se totiž na žánr strategií podíval trochu jinak, než ostatní. Ve valné většině her jsme za ty dobré, nebo řekněme alespoň za nudně neutrální. No a to už je trochu ohrané. Zabíjíme nebezpečné potvory na potkání, osvobozujeme půvabné princezny, zachraňujeme květinkové království plné lízátek…
Jsme prostě vyvoleným hrdinou, co porazí prastaré zlo, no a tak podobně. Však to už moc dobře znáte. Ne v Dungeon Keeperovi. Tady jste Vy oním pánem podzemí. Temným pánem, který zde šíří nevyslovitelné zlo, strach, a také značné utrpení. Keeper má přitom velmi silnou atmosféru, která pramení jak z grafiky samotné, tak i z perfektních zvuků. Díky tomu byla hra ve své době značně chytlavá až návyková. Koukali jsme na to, jak impové kopou nové místnosti, jak těží zlato… No, nebudu ale moc předbíhat. Dungeon Keeper byl prostě úplně jiný než též legendární Command & Conguer.
Byl jiný než cokoli, co jsme tehdy znali a možná právě proto se zapsal výrazně do naši herní paměti. Po dlouhých letech tuto klasiku vytáhl na světlo světa, a hlavně na monitory našich moderních počítačů, náš oblíbený GOG a dokonce si ji už můžete koupit i na Originu. To je pro veterány jako jsem já skvělá zpráva. Zahrát si takovou klasiku z mládí na velké televizi, je vskutku zajímavý zážitek. Je to ale stále tak zajímavá hra? A jak se dnes vlastně hraje? Dokáže oslovit třeba i mladší hráče? Na to všechno se v této recenzi pokusím odpovědět, bude-li to možné, ale začněme pěkně od začátku.
Jsme vládci podsvětí a začínáme stavět první dungeon… Pro mladší hráče radši uvedu, že tato hra nemá krom značky skoro nic společného s tím mobilním paskvilem, co vyšel na tablety. Tady nejsou žádné mikrotransakce, ani barvičková grafika. To vůbec ne. Tady se naopak podíváme do pěkně slizkých a velmi temných dungeonů. Když začneme, vidíme jen takzvané srdce dungeonu, které musíme ochránit před našimi nepřáteli za každou cenu. Máme tu k dispozici jednu základní obludku, která se nazývá imp. Impové mohou kopat tunely, vytvářet a zpevňovat místnosti, a těžit zlato.
Dungeon Keeper je velice zajímavou strategickou klasikou, která přinesla jinačí pohled na věc. Hrajeme za zlou stranu, staráme se o podzemí plné potvor a nemáme plnou kontrolu.
Začátek je vcelku jednoduchý a vše tu má svou návaznost. Nejprve většinou vytěžíme zlato poblíž místnosti se srdcem dungeonu. Tím zcela přirozeně vniknou nejbližší prázdné místnosti. Samotné zlato se nám ale započítá do stavu konta, jenom v tom případě, že leží v pokladnici. Svou pokladnici tak většinou stavím kolem srdce dungeonu. Důležité je také prokopat se k portálu, ze kterého k nám budou přicházet nové obludy. Pak vykopeme další velice důležitou místnost a vytvoříme doupě, kde se nám příchozí potvory pěkně ubytují. Tedy pokud budou chtít. Není to ale zcela samozřejmé.
Různé specializované místnosti lákají patřičné potvory. Jednotky, tedy kromě impů, tady nenakupujeme, jen je lákáme. Obludy také potřebují něco jíst. Postavíme líheň, ve které se pohybují kuřátka. Na ně si radši moc nezvykejte. Abychom uspěli v bitvě, potřebujeme místnost, kde se budou potvory cvičit a trénovat. Chceme-li ale mága, potřebujeme zase velkou knihovnu. Pozor ale, v knihovně musí být klid, a tak by jste jí neměli stavět vedle líhně, nebo cvičiště. Na druhou stranu, jednou jsem jí postavil možná až moc bokem, a můj mág stále mudroval a byl naštvaný, asi že to má daleko.
A další mágové mi z portálu už prostě nepřišli. Jednotlivé místnosti se objevují pěkně postupně. V každém kole nějakou tu místnost objevíme a tím nalákáme i další novou potvoru. Díky knihovně se potom dočkáme krom nalákání Warlocka také nových kouzel, které nám budou sloužit k průzkumu, ale také k masakrování nepřátel. Dílna, kromě nalákání další potvory, slouží k vynalézání a výrobě. A že se tu vynalezené dveře a pasti opravdu hodí. Každá místnost tu tak má svůj smysl, svoji funkci a nebo efekt, což je skvělé. Důležité je přitom nejenom jejich umístění, ale také dostatečná velikost.
Jinak naše potvory prostě nebudou spokojené, a to je pro náš úspěch zcela zásadní veličina. Když spokojené nebudou, mohou dokonce i dezertovat, nebo budou nečinné. To samé platí pokud Vám dojde zlato na jejich výplaty. Ano, i naše obludky mají pravidelnou výplatu. Jsou tu levely, kde se můžete pořádně rozjet a budovat obrovský dungeon, ale také takové kde půjde o rychlost, správné načasování a chytré vykopání tunelu k nepříteli. Na všem totiž záleží a není tu jen jeden zaručený způsob hraní, který Vám bude fungovat ve všech levelech. Podmínky se v každém dalším levelu liší.
Potvory tu nekupujeme. Musíme je nalákat vhodnými podmínkami. Umí být totiž hodně náladové a mají své potřeby. To přináší nezvyklou hratelnost, a také drobné komplikace.
Vcelku rychle se přitom náročnost hry zvýší tím, jak je v dané mapě rozvržené zlato, skály a nebo výdutě. Můžete si tak v klídku budovat velký dungeon, když najednou zjistíte, že jste na mizině a je už prostě pozdě s tím něco dělat. Pak už Vás nezachrání nic jiného než prostý loud, nebo si dát celý level pěkně od začátku. Tak jak jsou tady pěkně promyšlené místnosti, tak jsou samozřejmě promyšlená i jednotlivá monstra. To nejsou jen tak nějací primitivní vojáčci, co Vás na slovo poslouchají. Potvory jsou autonomní, mají své nálady a jak jsem již spal i své potřeby. Žijí si vlastním životem.
Pokročilejší potvory Vám potom nepřijdou klasicky z portálu, ale musíte je získat jiným způsobem. Kostlivce například získáte z padlých protivníků, které držíte ve vězení. Příšery můžete získat také obětováním ve chrámu. Když obětujete brouka a pavouka, získáte temnou vládkyni. To nejzajímavější je ale příšera Horned Reaper, kterému jsme ve své době říkali Rohatej Sekáč. To je jedna z nejikoničtějších potvor té doby, kterou získáte obětováním trola, žlučového démona a temné vládkyně. Rohatej Sekáč není zrovna sympaťák. Naopak, občas ho chytne amok a vydá se zrubat své druhy.
Jak tomu předejít? Především by jste ho měli ubytovat stranou od ostatních, dejte mu jeho vlastní pokladnici, cvičiště, chrám, líheň, prostě vše co potřebuje k životu. Rohatej Sekáč se nechce kamarádit. Hlavně ho nikdy nepropléskávejte, to si můžete zkoušet tak na impy… Vadí mu i pokud ho delší dobu držíte v ruce. Tenhle problémovej zmetek je ale to nejsilnější co můžete mít, tak si trochu pozornosti jistě zaslouží. Občas jsou náladoví i kouzelníci. Čas od času se prostě vztekají a kazí náladu ostatním. Ty ale naopak můžete dát na mučidla, což je trochu zklidní a taky upevní morálku.
Autonomie postaviček, je ale občas docela problém. Nemůžete si naklikat jednotky a poslat je na místo střetu. Můžete je totiž umístit pouze na své území. Jasně i tady máte povolání do zbraně, které můžete umístit kam je potřeba. Tím ale není vyhráno. Potvory totiž nemusí poslechnout. Dungeon Keeper se prostě hraje úplně jinak. Dokonce se pomocí kouzla můžete vžít do kterékoli z potvor a koukat na temné podzemí jejíma očima. To asi často používat nebudete, ale je to příjemné oživení hratelnosti. Grafika při pohledu z vlastních očí ale není moc krásná, zvlášť na dnešní dobu.
Rohatej sekáč, je taková místní celebritka. Je hodně náladovej, má vysoké nároky a moc se nesnese s ostatními. Na bojišti ale vládne, a tak se vyplatí mu dopřát trochu komfortu.
Na druhou stranu ale vidíte dungeon z úplně jiného úhlu, a to včetně stropů, které jinak vidět nejsou. Pro zpestření to funguje vcelku dobře. Dungeon Keeper je samozřejmě hodně stará hra a je to na ní pochopitelně i vidět. GOG nám tuto legendu zprovoznil na nových počítačích, chcete-li si ji ale pořádně užít doporučuji stáhnout KeeperFX, který jsem při hraní používal já. Pokládám to prakticky za nutnost. Nemění hru nějak drasticky, pouze jí spouští ve vysokém rozlišení, klidně i 4K, a to v širokoúhlém formátu. Ve vyšším rozlišení je pak hra nejen snesitelná, ale dokonce i docela pěkná.
Zvláště pokud si upravíte přiblížení kamery pomocí kláves End a Home. Tedy minimálně mě se takto dost líbí a mám z ní ten správný pocit, takový jako když jsem jí hrál poprvé. První díl podle mě vypadá dokonce o něco lépe, než novější dvojka, která je už ve 3D. Ale o té bych se rád pobavil třeba zase příště. Hra prostě má svůj nezaměnitelný styl, který ani jeden z moderních následovníků bohužel nedokázal vystihnout. Kdo ví, jestli první Dungeon Keeper dokáže nalákat také nové hráče, u kterých se nedostavuje ta nostalgie. Pravděpodobně by je hra neudržela zrovna moc dlouho.
Ani ne tak kvůli té starší grafice, tahle hra by třeba na handheldech vypadala moc pěkně, ale spíše kvůli samotné herní náplni. Musím přiznat, že bohužel ani mě, ve fázi kdy už neobjevujeme nové místnosti a obludy, hra nebavila tak jako na začátku. Jasně, stále tu máme všemožné variace map, ale na to už musíte být velký fanoušek tohoto titulu. Pokud ale čas od času zkoušíte tituly, které již dávno patří herní historii, tomuhle by jste měli dát šanci. Na gogu je hra za pár babek a vyplatí se jí vyzkoušet. A pokud Vás fakt chytne, součástí KeeperFX je spousta nových kampaní a nových map.
Dalším opravdu výrazným kladem je ztvárnění samotných potvor, které jsou fakt stylové a snadno zapamatovatelné. Rohatej Sekáč je prostě videoherní ikona, ačkoli ho možná mladší hráči vůbec neznají. A nebo co je horší… Možná ho znají z té příšerné mobilní hříčky. Ačkoli má Dungeon Keeper své neoficiální nástupce, moc rád bych se dočkal trojky, která by ale musela vystihnout původní atmosféru, a také jistou slizkost hry. Titulů s takovou atmosférou totiž není mnoho. Značnou zásluhu na tom mají také zvuky, na které po dohrání nějakou dobu jen tak nezapomenete. Úžasné.
Pohled retro specialistů z Retro GamesPlay:
Líbil se Vám náš článek? Budeme moc rádi pokud se zapojíte do diskuze, a nebo když nám dáte odběr na jedné ze sociálních sítí. Najdete nás zatím na Facebooku, Threads a Instagramu.
