České herní studio Warhorse, s legendárním Danem Vávrou v čele, našim čtenářům asi nemusím zrovna představovat. Už před vydáním Kingdom Come: Deliverance se totiž objevovala celá plejáda reportáží a pořadů, ve kterých jsme se o tomto studiu a samozřejmě také o vývoji hry, dozvěděli první poslední. Zájem přitom projevila nejen herní média, ale dokonce také ta běžná, a to se zase tak často nestává. Není se ale čemu divit. Něco tak velkého a nákladného v našich končinách nevychází zrovna často. Zvláště pak s takto zajímavým tématem, i když menších her by se našlo dost.
Žánr: RPG / Téma: Historické / Vydavatel: Deep Silver / Studio: Warhorse Studios
Datum vydání: 13.02. 2018 / Herní doba: 40 hodin+ / Země: Česká republika / Lokalizace: České titulky, Český dabing
Platformy: PC, PlayStation 4, Xbox One, Nintendo Switch / Hráno na: PC
V Kingdom Come: Deliverance se dostáváme do role obyčejného mladíka jménem Jindřich, který žije se svými rodiči ve Stříbrné Skalici na Sázavě, někdy na začátku patnáctého století. Hra se tedy odehrává přímo v zemích Koruny české, a to je něco, co zaujalo nejen domácí publikum, ale i hráče v zahraničí. KDC nás totiž nezavede do vymyšleného fantazy světa plného úžasných kouzel, vznešených elfů, ošklivých skřetů a krásných víl. Dokonce, a za to jsem hodně rád, nás hra nepasuje ani do role nějakého vyvoleného zachránce světa, který se stane mistrem ve všem, na co jen sáhne.
Kdepak, hra nám nabídne velice zajímavý příběh mladíka, který nechce zůstat doma a věnovat se řemeslu svého otce, ale chce poznat svět. Láká ho totiž dobrodružství, a tak se potají učí zacházet s mečem. To se ale jeho otci vůbec nelíbí, jelikož jde o dosti nebezpečný způsob života, který často, možná by se dalo říct i většinou, nekončí zrovna dobře. Jindra ale není zrovna poslušný hoch a sem tam se připlete i k nějaké té rošťárně. V průběhu hry je potom svědkem několika zajímavých historických událostí, které mu sice dost změní život, ale zároveň se samozřejmě netočí přímo kolem něj.






Jaká to úleva, že tu nejde zas o dalšího vyvoleného. Je přitom opravdu příjemné a osvěžující, že jde o skutečné události, které si můžeme v příslušné literatuře dohledat, no a tak se tu možná něco málo o Sázavské historii dozvědět. Příběh samotného Jindry ze Skalice je samozřejmě smyšlený, ale odehrává právě na pozadí oněch opravdových událostí, což mu dává trochu jiný rozměr. Kingdom Come se snaží být pokud možno realistickou, a také v rámci možností historicky věrnou hrou. Nenajdeme tu proto žádnou magii, mýtická stvoření či působivé fantazy stavby gigantických rozměrů.
Na oplátku se nám tu naskytne unikátní pohled na nádherné české středověké hrady, malebné vesničky, a také velmi pěkné město Rataje, které má dokonce dva hrady. Parádně zpracované jsou tu také různé historické zbroje a oblečení, které je sestavené z jednotlivých vrstev, kde má každý kus této výbavy svůj původní smysl a účel. Není to ale dokonalé. Jednotlivé vrstvy oblečení bohužel úplně nelícují, a občas se navzájem prostupují, tak to nevypadá zrovna dobře. Snaha o realističnost a možnost vlastního výběru oblečení se samozřejmě hodně cení, ale výsledek působí docela rozpačitě.
Kingdom Come: Deliverance nás zavede do zemí Koruny české na začátku 15. století. Jde o historické RPG bez fantasy prvků. Studio vsadilo na realistické pojetí a kvalitní příběh.
Kromě toho tu máme také opravdu pěknou sbírku historických zbraní. Je tu samozřejmě hodně slušná sbírka mečů, ale najdeme tu i sekery a taky drtivé zbraně. Bohužel u střelných zbraní se omezujeme pouze na klasický luk, a tak trochu se zapomnělo na velice oblíbenou kuši. Respektive asi se na ní ani moc nezapomnělo, jen se nakonec do hry nedostala. To co se do hry nakonec dostalo ale vypadá naprosto úžasně, a tak si na značně přepálené těžkotonážní zbroje z her ze série The Elder Scrolls, ale i mnoha dalších fantasy her, nejspíš vzpomenete jen se škodolibým úsměvem na rtech.
Hru jsem spouštěl s respektem, ale také očekáváním, jak bude těžká nebo složitá, nicméně o tom se dá mluvit pouze v úvodní části, kdy se Jindra učí úplné základy. Jakmile začnete pořádně levelovat, začne být hra čím dál tím lehčí, čímž bych se rád dostal k samotnému soubojovému systému. Ten je v základu zajímavý a také opravdu originální, jelikož se tvůrci snažili do Kingdom Come: Deliverance zakomponovat historický šerm. A to v jeho co možná nejvěrnější podobě. To od začátku vzbuzovalo jak velké nadšení, tak i značné obavy. Tyto systémy nebývají zjednodušovány nadarmo.






Zbytečně složitý soubojový systém totiž nebývá ku prospěchu věci jakožto celku. Tady se ale nemusíte bát. Ze začátku sice budete fakt hrozný kopyto a skoro nic Vám nepůjde. Začnete ale postupně navštěvovat trenéry, bojovat s bandity a prostě si protloukat cestu. Budou to těžké chvíle, to určitě, ale nebudou trvat dlouho. Stačí prostě jenom levelovat a systém šermu tak nějak ustoupí do pozadí a hra začne fungovat podobně jako všechny ostatní. Pokud se ho ale dobře naučíte, dokážete porazit i silnější nepřátelé. To je asi jeho největší výhoda. Navíc je to i zajímavý a nezvyklý zážitek.
Co se mi ale tak moc nelíbilo je fakt, že se nepřátelé velmi těžko odhadují. Když jsem KDC hrál poprvé, tak se mi stalo, že mě jeden bandita v hadříkách málem umlátil pěstmi, ačkoli jsem již měl velmi slušnou zbroj, meč a štít. Na druhou stranu se mi o několik hodin dříve podařilo porazit hned tři kumány najednou, ačkoli měli svou zbroj a zbraně a já v té době neměl skoro nic. Level nepřátel je nám skryt, a tak nikdy nevíme, do čeho jdeme. To jestli se někoho máme bát nepoznáte bohužel ani od pohledu na jeho výbavu, ani prostou logikou. Bojte se prostě všech, co náhodou potkáte.
Nabídka historických zbraní je vcelku široká, každý najde to svoje. Co ale hře neodpustím je naprosto zmršená lukostřelba. Soubojový systém je ale jinak povedený a zábavný.
Zvláště lesy jsou nebezpečné a plné všemožných banditů a podivínů, případně band kumánů. Bohužel se mi nelíbila ani moje oblíbená střelba z luku, na kterou jsem se zrovna tady hodně těšil. Zcela nepochopitelně chybí tečka zaměřovače, která naopak otravuje kdykoli jindy. Ruka se Vám navíc nepřirozeně kýve do stran. I proto bude lov obyčejných zajíců v lese snad tou největší výzvou ve hře. Což je, trochu zvláštní. Zajíc je v rámci realističnosti lukostřelby dost retardovaný a místo toho aby prostě utekl, je schopen sedět 2 metry od Vás a sledovat jak vedle něj přistane třeba i deset šípů.
To je podle mě víc fantazy než všichni ti draci a vysmívaní kouzelníci. Ze začátku navíc ani nemůžeme používat všechny dostupné luky. To jsou hnedle tři různé komplikace, které jsou samostatně možná i zajímavé, ale dohromady naprosto nesmyslně komplikují a hlavně dost znepříjemňují lukostřelbu. Nestačila by třeba jenom jedna z nich? Na hře je vidět, že mělo jít o něco opravdu velkolepého. Je tu spousta velmi zajímavých nápadů a také mechanik, které ale potřebovaly doladit a přenastavit. A nakonec se řada z nich doladění i dočkala. Jen to bohužel moc nefungovalo hned po vydání.






NPC postavy ve hře mají například svůj denní rytmus. Jenom že ten nebyl v pořádku. Když jsem KDC hrál krátce po jeho vydání, nepochopil jsem, proč tu všichni chrápou až do desíti, a pak se potulují venku po tmě, když nic nevidí. Při dalším dohrání jsem už naštěstí neviděl mlynáře, jak tahá pytle mouky potmě po dvorku. Tak že tu k jistému zlepšení došlo. Hlavním tahákem hry je pak krásný svět a velice povedený příběh se zajímavými a smysluplnými vedlejšími úkoly. Ty z nás totiž nedělají blbce, nebo zachránce světa, a přitom nabízí velmi slušnou porci zábavy. To už se moc často nevidí.
Zkuste si po Kingdom Come zahrát třeba tolik vychvalované Assassin’s Creed Origins, a nebo i náš oblíbený Skyrim. Je to nebe a dudy. Pořádně napsané questy jsou prostě základ. Ve hře ale potkáme i pěknou řádku historických postav. A opět tu máme jistou uměřenost, kdy se na Sázavu necpou všechny postavy z dané doby. Nenajdeme tu třeba Johanku z Arku, ani žádnou jinou podobnou postavu. A ano, teď narážím hlavně na ty nesmyslné a dosti ostudné kauzy, které kolem hry Kingdom Come vznikly. Skutečně tu nejsou černoši, ani emancipované silné ženy. Je tu jen český středověk.
Hodně osvěžující je, že se tu vše netočí kolem nás. Nejsme vyvolení a nemusíme být ani mistři ve všem, na co sáhneme. Hra má za to dobře napsaný příběh i vedlejší úkoly.
Přeci jenom zmíním ještě jednu vcelku podstatnou věc, která mě při vydání hodně zklamala, ale tvůrci na ní zamakali a dnes již funguje docela pěkně. Jde o romanci. Po vydání hry totiž romantický vztah s Terezou končil sexem, a pak se už nic nedělo. To je ale již naštěstí opraveno a doděláno. Vztah s Terezou pěkně pokračuje, což je mnohem příjemnější než prosté useknutí dialogů. Velkým kladem této hry je realistická grafika vystavěná na CryEnginu. Té si všimnete hlavně v krásných lesích, kde se cítíte jako doma. Pěkně jsou zpracovaná také města, hrady a také všemožná vesnická stavení.
Jde tu vidět dobrý smysl pro detail. Mnohem horší je to ale s optimalizací. Grafika při vydání dost trpěla na doskakující textury, chybějící hlavy, případně neviditelné postavy. Hru trápily také velmi dlouhé loadingy před každým rozhovorem. Nyní je na tom už o poznání lépe. Pokud jdete hodně po grafice, je vaše volba vcelku jednoduchá. Rozhodně si vyberte PC verzi, kam se dají dohrát i hodně pěkné HD textury. Optimalizace na konzolích mi pak nepřijde zrovna šťastná. I na mém tehdy né zrovna silném PC (GTX 1050 Ti) jsem nakonec dosáhl lepšího výsledku, než na vcelku silném One X.






Dalo by se říci, že jde o zcela unikátní herní zážitek, a i když je výčet věcí, které mě na ní dost mrzí celkem dlouhý, hra si zaslouží naší pozornost a rozhodně bychom jí neměli minout. Nemusíte se nakonec bát, že by hra byla přehnaně těžká. Není. Naopak Vás asi překvapí, jak přirozeně tu vše funguje. Tedy za předpokladu, že to zrovna funguje. Trochu mě ale zklamalo, že autentická hra z českého středověku nedostala oficiální český dabing. O ten se později museli postarat až fanoušci a není dostupný na všech platformách. Dlouho tedy všichni na Sázavě mluvili jen anglicky, a to byl dost fail.
Nakonec řada z nás hraje Zaklínače polsky a Metro rusky, už pro tu autenticitu. Důvody sice můžeme chápat, ale stejně to člověka zamrzí, vzhledem k značné finanční podpoře českých hráčů na kickstarteru. Musím přiznat, že se Kingdom Come nerecenzoval snadno, jelikož je na jednu stranu fakt úžasný a originální, a na druhou stranu si pamatuji, v jakém stavu vyšel. A na to by se nemělo zapomínat. Nakonec, ani dnes to není zcela dokonalé. Pokud si hru ale chcete zahrát, neváhejte. Na větší bugy už prakticky nenarazíte. Hru jsem si nakonec opravdu užil a už teď se těším co bude dál.